Blog
Kranio mi pomohlo navrátit se k sobě.
Všichni mluvili o Kraniosakrální terapii a u každého zaznělo: „Změní ti to život“. Pod touto větou jsem si nedokázala představit, co vše je tam ukryto. Ale změnu jsem chtěla a tak jsem do toho šla. A co tedy pod touto změnou pro mne bylo a je?
Když jsem byla na své životní křižovatce, rozhodla jsem se pro kurz masáží u Davida Rozbroje v Zázracích duše. To byl takový spouštěč mé další cesty. Často tam zaznělo „Kraniosakrální terapie“, a začalo mne to zajímat více a více. Pamatuji si také, jak mi kamarádka řekla, že chodí na kranio a jak ji pomáhá, tak jsem to šla vyzkoušet také. Ten pocit vnitřního klidu, bezpečí a nechat se hýčkat, udělal své a já se vydala na roční cestu Kraniosakrální osteopatie s Radkem Neškrabalem.
To jsem ale nevěděla, co vše se mi ukáže, jaké obrazy, bloky, emoce, pocity, tělo začalo jinak fungovat a reagovat. Toto byl pro mne začátek návratu k sobě.
Objevila jsem spousty nových informací o sobě, také to kde jsem měla zavřené oči, kde jsem se blokovala sama. Jak bylo pro mne náročné z toho vystoupit, jak jsem držela staré rodové vzorce a nechtěla je pustit. A najednou se začal odvíjet celý příběh mého dětství, všeho co jsem prožila. Otevřely se dveře mé 13. komnaty, které byly od dětství zavřené. Kurz byl v pravidelném setkání a kranio doteků bylo plno, byla tomu daná jasná struktura, která mi dávala smysl, sice jsem pociťovala strach, ale uvnitř byl stále cítit klid, důvěra a velký respekt. To byl začátek mojí nové cesty, kterou jsem se vydala.
Vynořila se velká potřeba rychle to zpracovat a mít hotovo. Jaká to byla mylná představa, protože jakmile začnete na sobě pracovat, tak jdete s každým novým procesem více a více do hloubky sebe. Prostě puzzle, které je potřeba znovu složit. Je potřeba každý kousek vzít do ruky, podívat se na něj, a hlavně za něj, abyste věděli kam jej dát, aby tam zapadl a zůstal.
Otevřely se další dveře k poznání sebe sama. Přes osobní terapie, výcviky Rodinné konstelace, Praktická kineziologie, Bachovy esence u Anny Zámiškové, tři roční asistence u Hany Chocholaté na jejím výcviku Kraniosakrální terapie, práce se svou osobní mentorkou Šárkou Hájkovou a jejími on-line programy, ale také přes slzy, smutek, strach, vztek, odmítání, popírání vedla cesta k lehkosti, citlivosti, křehkosti, empatii, intuici, ke smíchu, radosti, volnosti, uvědomění si toho, že dokonalost není, a že co je dobře nebo špatně si rozhoduji sama. A také díky času trávenému jen sama se sebou v klidu, najednou přestala být potřeba být nejen pro ostatní, ale začala být potřeba být více i pro sebe.
Ve své praxi s klienty při kranio ošetřeních a sezeních se respekt k bytí – ke klientovi, k jeho životnímu příběhu, ke stavbě a všem systémům lidského těla – objevoval stále častěji, jako i má důvěra v sebe, a z nich vycházející nádherný klid. Toto je pro mne tím top stavem. Za celým tímto poznáním sebe je odhodlání pracovat na sobě, být k sobě pravdivý a upřímný, a podívat se i na své stíny. Nikdo to za mne na jednom setkání nevyřešil, ale každý z výše jmenovaných mi dal možnost volby ve své vlastní rozhodnutí.
