Moje cesta. Moje práce. Můj prostor.

Před deseti lety jsem udělala rozhodnutí, které změnilo celý můj život. Ne proto, že bych přesně věděla, kam jdu. Ale proto, že jsem cítila, že musím jít.

Chtěla jsem pomáhat lidem vidět sami sebe jasněji. Chtěla jsem vytvářet prostor, kde se člověk může nadechnout, zastavit a uvidět to, co bylo dlouho skryté. Netušila jsem, jak náročná a zároveň krásná ta cesta bude.

Za těch deset let jsem prošla vším, co k opravdové práci s lidmi patří:

• úsilím, když věci nešly

• motivací, která mě držela nad vodou

• touhou, která mě vedla dál

• vášní, která mě vždycky vrátila k podstatě

• učením, které někdy bolelo

• výškami, které mě naplnily

• pády, které mě proměnily

• a vytrvalostí, která mě nikdy neopustila

Každý krok, každá zkušenost, každý člověk, který přede mnou seděl, mě formoval. A dnes stojím přesně tam, kde jsem chtěla být, když jsem začínala — jen jsem tehdy netušila, jak dlouhá a hluboká ta cesta bude.

Slova, která se mě dotkla

Jedna klientka z Bratislavy mi nedávno řekla:

„Sylvia, vy měníte životy. Mně jste ho změnila úplně. A k lepšímu.“

A já jsem se na chvíli zastavila. Ne proto, abych si to přivlastnila. Ale proto, že jsem v těch slovech ucítila pravdu, kterou jsem dlouho neuměla pojmenovat:

Možná. Ale já jen otevírám prostor. Zbytek dělá odvaha člověka, který přede mnou sedí.

Tohle je podstata mé práce. Ne radit. Ne říkat, co má kdo dělat. Ne vést lidi tam, kam chci já — ale tam, kam volá jejich vlastní život.

Moje práce stojí na třech symbolech, které se mi postupně staly průvodci:

• kruh – bezpečný prostor, kde se můžeš zastavit

• oheň – světlo, které ukazuje pravdu

• brána – možnost vykročit novým směrem

Já jen držím kruh. Rozsvítím oheň. Otevřu bránu. A ty se rozhodneš, co dál.

Pro koho pracuji

Každé město, každý člověk, každá energie je jiná.

V Ostravě lidé často potřebují sílu, motivaci a připomenutí, že mají víc, než si myslí. V Bratislavě přichází touha po jasnosti, konkrétnosti a řešení. V Praze se otevírá tvoření, smysl a nový pohled na život.

A já se ladím na každého z nich. Ne proto, že bych měla odpovědi. Ale proto, že umím vytvořit prostor, ve kterém se odpovědi objeví samy.

Moje práce není o mně. Je o tobě.

Já nejsem ta, kdo mění životy. Já jen otevírám dveře.